Hodnocení přístupnosti mobilních aplikací i pro uživatele se zdravotním postižením

Home pro Android | pro IOS

Odstrašující příklad, když snaha o pomoc vede k průšvihu

Je skvělé, když můžeme chválit vývojáře za přístupnost aplikace. Dnes to bude naopak, chceme ukázat odstrašující příklad, který je o to horší, že se jedná o aplikaci určenou právě nevidomým.

VocalEyes - Talking AI Camera for the Blind

Takhle složitý název má nová aplikace určená pro nevidomé, která má pomocí údajně revolučního algoritmu, který je výsledkem výzkumu MIT a dalších univerzit, údajně rozpoznat cokoliv a kdykoliv alespoň základně pomoci nevidomému.
Pozor, nechceme a nebudeme hodnotit samotnou funkci rozpoznávání objektů a textu. Tento článek je o něčem jiném. Je o lajdáctví, o naprosté ignoraci požadavků a o "hraní si na pomoc". Silná slova? Víme, a stojíme si za nimi.

Takže proč jsme tak tvrdí?

Na tomto příkladu si ukážeme, jak to také někdy může být s aplikacemi, které nám měly pomoci. Hned z počátku, autor aplikace jistě neměl (snad) za cíl rozčílit nevidomé uživatele, udělat ze sebe hlupáka a vydat aplikaci, kde je snad úplně všechno špatně. Jistě byl jeho záměr opravdu pomoci. Ale to nestačí. Spíš naopak. Zjevně buď nikdy nevidomého uživatele iPhonu neviděl, nebo se o to prostě jen nezajímal, či takhle odflákl aplikaci jen ze své osobní hlouposti, to už je jedno. Výsledkem je, že:
Aplikace je nepřístupná. Autor uvádí, že je naprosto jednoduchá a má jen jedno tlačítko. Tím se vyfotí to, co vidí kamera a začne se rozpoznávat. A skutečně, vidící vidí jen jedno tlačítko a kolem spoustu designového bordýlku. No problém je, že autor - prosím autor aplikace, která je určena pro nevidomé - si zjevně nedal tu práci a vůbec nic si o uživatelské přístupnosti aplikace nepřečetl. Jinak by nemohl vydat aplikaci, kde Voiceover čte samé nepopsané prvky, navíc není úplně jasné, co má být tím jedním tlačítkem, které je mimochodem pochopitelně nepopsané také. Takže výsledkem je neuvěřitelný chaos a s aplikací se nedá pracovat. Pokud se vám podaří ono tlačítko najít, ano můžete si je sami popsat, ale proboha, proč byste to vůbec měli řešit u aplikace určené nevidomým? Podobnou frustraci budete mít z obrazovky s výsledky rozpoznání.
Poměrně trefné jsou závěry v recenzi aplikace na serveru AppleVis.
Autorův web také není zcela přístupný: Webové stránky autora (pozor neklikejte na odkaz, pokud si nejste jisti) se také zrovna nemohou pyšnit přístupností. Kupříkladu v prohlížeči Firefox se jim podaří prohlížeč prostě vyděsit k smrti. V lepším případě se vám zadaří jen okno či záložku zavřít, v tom horším je to o ručním shození Firefoxu přes správce úloh. V ostatních prohlížečích se web chová, jak se mu zachce, je plný různých dost nestandardních (ne)odkazů a práce s víceúrovňovou navigací je pak vyloženě chuťovčička. Pod celým webem mimochodem běží videopozadí, což když už alespoň trochu vidíte, dělá text dost nečitelný sám o sobě.
Mimochodem, když už jsme u webu, tak na něm moc informací o aplikaci nenajdete, a hlavně vám autor s ničím sám moc zjevně nepomůže. Třeba odkaz na FAQ vede na efektní chybu 404, stránka tedy vůbec neexistuje. Také to o něčem vypovídá, že?

Snaha pomoci opravdu nestačí

Ukázali jsme si, že tento autor udělal snad úplně všechno špatně a jeho aplikace je tak naprosto nepoužitelná. Je skvělé, že lidé chtějí pomoci a že i studenti mají o naši problematiku zájem. Místo toho, aby ale tento autor ukázal, jak umí pomáhat se mu podařilo jen ukázat, jak je hloupý, nezkušený a že si na pomoc jen hraje, protože kdyby to myslel opravdu vážně, třeba si o přístupnosti a používání aplikací i něco nastuduje, nebo se dokonce poradí s jinak dost aktivní komunitou zrakově postižených uživatelů. A stačilo by jen chvíli hledat na Google, nebo se třeba obtěžovat číst si povinnosti vývojáře aplikací pro iOS. Neméně hrozné pak je to, že ani jeho profesoři a lektoři na MIT v jeho počinu zjevně nevidí problém a jeho práci ohodnotili velice kladně. To je také dost otřesná ukázka diletantství.
Takže, jak by to ale mělo být, aby to bylo v pořádku?
  • Pokud má někdo nápad, že svojí prací chce opravdu pomoci hendikepovaným uživatelům, samo o sobě to k dobrému výsledku nepovede.
  • Je velice vhodné si přečíst alespoň základy k přístupnosti aplikací a jejich uživatelských rozhraní.
  • Pokud daný vývojář o přístupnosti nic moc neví a nedokáže si to načít, měl by se s někým poradit.
  • Speciálně u aplikací, jež mají sloužit nevidomým, je přinejmenším vhodné se se samotnými budoucími uživateli bavit, mají spoustu dobrých nápadů, jsou vstřícní, a hlavně to ten dotyčný dělá pro ně - tedy alespoň to tvrdí.
  • Před vypuštěním aplikace do světa je vhodné ji nechat otestovat, a to zase pochopitelně samotnými nevidomými.
  • Autor aplikací pro nevidomé by měl mít alespoň dost slušnosti na to, aby svůj web měl sám přístupný a aby na něm měl dost informací pro uživatele, ať už skutečné či potenciální.
  • A v neposlední řadě, měl by být schopen reagovat na pozitivní a konstruktivní kritiku uživatelů.
Jedno srovnání na závěr: Kdo byl u toho, možná si vzpomene na indického studenta Akashe, který chtěl vytvořit aplikaci Audex, jež měla nevidomým přinést lepší zvuková schémata na Android. Jeho první verze byla... ano, prostě humus. Nefunkční, nepřístupné, nesmyslné ovládání, neodzkoušené principy, pralo se to s odečítačem, prostě humus. Přiznám se, že jsem explodoval a na rozdíl od jiných, kteří mu nejdřív děkovali za snahu, a pak se ho jemně pokoušeli evokovat k opravě chyb, jsem to napsal natvrdo. Jeho stupidní nefunkční a neodzkoušená aplikace mi totiž na půl dne zablokovala telefon. Byl jsem drsný, byl jsem upřímný, tvrdý a nešel jsem pro sprosté slovo daleko. Nazval jsem ho stupidním diletantem a vynadal mu za to, že místo toho, aby u věcí přemýšlel, dělá nám hendikepovaným uživatelům akorát zle. A světe div se, samozřejmě se rozčílil a chvíli si hrál trochu na uraženého. Jenže on to nebyl jen můj názor, a nakonec se mnou všichni souhlasili. Akash si to ale vzal k srdci, vyslechl naše připomínky, přestal k tomu přistupovat jen ve stylu "já jim chtěl pomoct a oni mi rozbili bábovičky" a celé to předělal. A dnes je z toho jedna z nejužitečnějších aplikací pro přístupnost na Androidu.

Závěrem

První reakce většiny čtenářů tohoto článku bude jistě negativní. Budou mi v duchu nadávat, jak jsem hrozný, nelidský, jak urážím dobrou snahu a dehonestuju snahu o pomoc nám hendikepovaným. Ale zkuste se na to podívat jinak. Dozvíte se o tom, že někdo udělal pro vás, ano speciálně pro vás, aplikaci. Ta aplikace vám jednoduše má pomoci. Vy si ji zkusíte a zjistíte, že vám nejen nepomáhá, ale že je de facto k ničemu. Přitom samotná její funkcionalita je naprosto v pořádku. A pocítíte obrovskou bezmoc. Kdo tvrdí, že pocítí vděk za to, že se autor aspoň snažil, nemluví pravdu. Výsledkem pro vás je, že jste mohli používat skvělou funkci, ale nemůžete. Nemůžete, protože máte hendikep. Kdybyste totiž viděli, tak s touhle nepřístupnou aplikací pracovat můžete. Pravda, kdybyste viděli, tak takovou aplikaci nepotřebujete, ale to v důsledku jen prohlubuje vaše stigma.
Ne, nebudu se schovávat za přehnanou slušnost a za něco, čemu se tak hezky eufemisticky říká "řitní alpinismus". Budu upřímný, jako jsem vždy. A vzato zcela upřímně, tohle opravdu nejenže nepomáhá, ale je to ještě horší. Když autor, který ani netuší, že existují nějací slepci a že denně používají mobil, udělá svoji aplikaci nepřístupnou, tak je to lajdák, ale dá se to pochopit. Ale v žádném případě se to nedá pochopit u někoho, kdo tvoří aplikaci cílenou na nás a naše potřeby.
Drsné? Vážně? Není na tom to nejhorší právě to, že tenhle článek má pravdu?
Snažme se všemožně pomáhat těm, kdo chtějí pomáhat nám. Na druhou stranu nezavírejme oči ani před tou odvrácenou stranou. Je to dost podobné, jako když si pozvete domů řemeslníky a oni odvedou lajdáckou práci a vy máte z bytu či domu půl roku po rekonstrukci rozpadající se kůlničku. Taky je asi nebudete nejdřív omlouvat. Je to dost podobné a fakt, že se jedná o snahu pomoci nám, to snad dělá ještě horší.
Ale dost bylo hudrování. Existují i lidé - a já i v tomto článku zmínil Akashe, se kterým jsme mimochodem od té doby dobrými přáteli, kteří se poučí, z dětských botiček vyrostou a dokážou pro nás udělat ohromné věci. A těm je třeba upřímně poděkovat. Těm druhým, jako je autor oné aplikace, o které jsem vám dnes napsal, je třeba stejně upřímně dát najevo, že takhle pomoc opravdu nevypadá. A že se nám nelíbí, že ke svému zviditelnění zneužívají nás.

Žádné komentáře:

Okomentovat